Náš nepravidelný seriál věnovaný zákoutím pravopisu pokračuje svým čtvrtým dílem. V tom předcházejícím jsme se podívali na zoubek správnému psaní malých a velkých písmen. Český jazyk ovšem skýtá celou řadu dalších zajímavých a zapeklitých jevů. Nastal tedy čas podívat se na další problematiku, která nejednomu korektorovi způsobuje špatné spaní – psaní přívlastků.

Nejen obsah, ale i forma prodává aneb PřívlastkyNejen obsah, ale i forma prodává aneb Přívlastky

Co je to přívlastek?

Přívlastek lze jednoduše definovat jako větný člen, který rozvíjí jiné jmenné větné členy. Blíže určuje, zpřesňuje nebo naopak omezuje význam podstatného jména, přídavného jména, zájmena nebo číslovky. Vypadá to na první pohled složitě? Pojďme se společně podívat na několik jednoduchých příkladů přívlastků holých:

  • velká voda
  • drobný živočich
  • jednoduchá úloha
  • tato škola

Chceme-li zjistit, který větný člen slouží jako přívlastek, platí jednoduché pravidlo – ptáme se na něj otázkami Jaký? Který? Čí? Vyjádřen může být hned několika různými způsoby:

  • přídavným jménem (svalnatý muž, zimní počasí)
  • podstatným jménem (lov jelenů, spolehlivost lidí, cesta horami)
  • zájmenem (tento člověk, náš domov)
  • infinitivem (touha vytvářet, snaha podporovat)
  • číslovkou (čtyři ženy, druhý závodník)

Shodný, nebo neshodný?

Najít přívlastek ve větě není až tak složité, problémy nastupují až tehdy, když je třeba určit jeho kategorii. Správné stanovení druhu větného členu je totiž důležité pro určení čárek ve větě. První dvojici tvoří přívlastky shodné a neshodné.

Přívlastek shodný

Přívlastek shodný bývá obvykle vyjádřen přídavným jménem, číslovkou nebo zájmenem. Jak již jeho název napovídá, s podstatným jménem, které rozvíjí, se shoduje v rodě, čísle i pádě. Ve větě stojí povětšinou před ním.

  • velký dům – rod mužský, číslo jednotné, pád 1.
  • našim rodinám – rod ženský, číslo množné, pád 3.

Přívlastek neshodný

Přívlastek neshodný se logicky neshoduje s podstatným jménem v rodě, čísle nebo pádě. Standardně jej vyjadřujeme pomocí podstatného jména či infinitivu stojícího za jménem, které rozvíjí.

  • lov jelenů – lov (rod mužský, číslo jednotné, pád 1.) × jelenů (rod mužský, číslo množné, pád 2.)
  • cesta jezerem – cesta (rod ženský, číslo jednotné, pád 1.) × jezerem (rod střední, číslo jednotné, pád 7.)

Těsný, nebo volný?

Pomalu se dostáváme k náročnějším disciplínám. Zatímco rozdíl mezi shodným a neshodným přívlastkem lze snadno určit na první pohled využitím prostého jazykového citu, u přívlastků těsných a volných je nutné mnohem více zapojit vlastní úsudek a zároveň mít jasnou představu o tom, co chceme daným textem říci.

Přívlastek těsný

Přívlastek těsný nemůžeme ze sledované věty vypustit. Pokud by se tak stalo, dané tvrzení by zcela nebo částečně změnilo svůj význam. Těsný přívlastek neoddělujeme čárkami. Pokud se jedná o přívlastek holý (tj. vyjádřený jedním slovem), obvykle jej klademe na začátek, přívlastky rozvité se potom píší za podstatným jménem, které rozvíjejí.

  • Děti žijící na venkově mají blíže do přírody. (Tato skutečnost se týká pouze dětí, které žijí na venkově, děti z měst to mají jinak.)
  • Kluci reprezentující náš oddíl skončili třetí. (Řeč je pouze o těch, kteří reprezentovali, ostatní se soutěže vůbec neúčastnili.)
  • Obraz nacházející se nad krbem byl namalován neznámým malířem. (Jedná se o konkrétní obraz, v domě mohou být klidně i díla legendárních malířů.)

Přívlastek těsný ze své podstaty zpřesňuje či zužuje význam podstatného jména. Jeho prostřednictvím zdůrazňujeme konkrétní věci nebo osoby, které vybíráme z obecné množiny.

Přívlastek volný

Přívlastek volný podstatné jméno nezpřesňuje, nevysvětluje, zkrátka neovlivňuje smysl vět. Naproti tomu přináší zcela novou informaci, kterou je ale možné z věty vypustit, aniž by ta ztratila svůj význam. Přívlastek volný oddělujeme z obou stran čárkami, čímž naznačujeme fakt, že se jedná o vypustitelný větný člen.

  • Bible Kralická, vytvořená členy Jednoty bratrské, patří k největším dílům středověkého písemnictví. (Upřesnění autora díla je pouze doplňující informací, věta dává smysl i bez něj.)
  • Starosta obce, dnes oblečený ve slavnostním oděvu, přivítal všechny přítomné návštěvníky. (Oděv starosty nemá žádný vliv na jeho práci.)
  • Elektrická energie, dodávaná do našich domovů, je velmi užitečná. (Elektrická energie přeci není užitečná pouze v našich domovech.)

Přístavek

Specifickou skupinu volných přívlastků tvoří tzv. přístavky. Jedná se o situaci, kdy je přívlastek volný tvořen podstatným jménem. V samotné větě pro něj platí stejná pravidla jako pro přívlastek volný. Stejně tak jej oddělujeme z obou stran čárkami.

  • Božena Němcová, česká spisovatelka, se dožila 42 let.
  • Níže uvedený, Jan Novák, vydává čestné prohlášení.
  • Pavel Nedvěd, český fotbalový reprezentant, získal v roce 2003 Zlatý míč. 

Ne vždy je vše jasné

Bohužel zákoutí českého jazyka jsou poměrně komplikovaná, a tak se mnohdy dostaneme do situace, kdy při rozhodování o psaní čárek musíme zapojit vlastní myšlení a interpretaci textu. Pojďme se podívat na následující příklad:

Cesta, vinoucí se pásem vysokých hor, byla nepřehledná.
Cesta vinoucí se pásem vysokých hor byla nepřehledná.

V prvním případě nám přívlastek slouží pouze jako doplňující informace, čtenáři tím sdělujeme, že cesta procházela horskou oblastí. S největší pravděpodobností se ale jednalo o jedinou cestu v oblasti, případně byla tato cesta již dříve zmíněna.

Ve druhém případě ale konkrétní cestu rozlišujeme od jiných cest právě pomocí zpřesňující informace o jejím vinutí se pásem hor. Pokud bychom ji z věty vypustili, čtenář může být zmaten a nebude vědět, o které cestě vlastně hovoříme.

Několikanásobný, nebo postupně rozvíjející?

Psaní čárek u přívlastků skutečně není jednoduchou disciplínou. Kromě problematiky volných a těsných větných členů vstupuje do rozhodování i otázka postupně rozvijejících a několikanásobných přívlastků. Pojďme se nyní na rozdíly mezi oběma skupinami podívat.

Přívlastek několikanásobný

Několikanásobné větné členy nejsou v českém jazyce žádnou výjimkou. Jedná se o označení několika přívlastků samostatně rozvíjejících podstatné jméno, obvykle významově blízkých. Oddělujeme je čárkou a zároveň lze libovolně měnit jejich pořadí, aniž by došlo k ztrátě nebo změně významu. Dva poslední členy několikanásobného přívlastku běžně oddělujeme souřadící spojkou (a, i, nebo).

  • malé a velké děti – velké a malé děti
  • smrkový, borový a smíšený les – borový, smíšený a smrkový les
  • černé, bílé, fialové nebo modré kalhoty – bílé, modré, fialové nebo černé kalhoty

Přívlastek postupně rozvíjející

Jak již název napovídá, přívlastek postupně rozvíjející dodává informace k podstatnému jménu postupně, jedna na druhou navazuje, a tvoří tak logickou jednotu. Pokud by došlo k záměně pořadí, věta pozbývá smysl, takže je nutné pořadí bezezbytku dodržet. Jednotlivé větné členy nejsou odděleny čárkou ani souřadícími spojkami.

  • Letní olympijské hry
  • Nejznámější český herec
  • Drahá automobilová doprava

A co nás čeká dále?

Správné psaní čárek v přívlastcích představuje poměrně náročnou disciplínu, s níž zápolí nejeden copywriter. Dvojice čárek může význam sdělení významně změnit případně jej zcela otočit. Pokud si tedy nejste jisti, zda máte pravidla v malíku, vyplatí se požádat o pomoc odborníka. Další část našeho seriálu zaměříme na problematiku psaní čárek po souřadicích spojkách a, i, ani, nebo.