Hlavním tématem předcházející části našeho seriálu věnovaného tajům pravopisu bylo psaní spojovníků a pomlček. Nyní nastal čas podívat se na zoubek disciplíně, která se na první pohled jeví jako něco samozřejmého a primitivního – psaní velkých písmen. Jak se ale sami brzy přesvědčíte, i zde se vyskytuje ne zrovna malý prostor pro chybu...
Nejen obsah, ale i forma prodává aneb Psaní velkých písmenOsvěžení základních pravidel
Problematika psaní velkých písmen se skutečně jeví velice jednoduše. Základní pravidla představují učivo prvních ročníků základní školy a v průběhu vzdělávání je neustále procvičujeme. Psaní velkých písmen na začátku věty nebo vlastních jmen tak všeobecně respektujeme. Pravopis však skýtá celou řadu dalších pravidel a ustanovení, která je nutné respektovat. I ta jsou sice běžnou náplní školní docházky, mnoho z nás se v nich však ztrácí. Pojďme se nyní na ně společně podívat:
- Na začátcích vět, novinových titulků a nadpisů píšeme vždy velké písmeno
- Jednoslovná vlastní jména píšeme vždy s počátečním velkým písmenem (Asie, Ostrava, Karel, Brno)
- Pokud začíná vlastní jméno předložkou, píšeme velkým písmenem jak předložku, tak i název slova ležící za ní. (Restaurace U Zlatého lva, dům U Jonáše); není-li předložka součástí názvu, píšeme ji malým písmenem (Sejdeme se u Jonáše)
- Vlastní jméno, které je součástí víceslovného názvu vždy píšeme s velkým písmenem bez ohledu na pořadí (Vysoké Tatry, univerzita Palackého, Olympijské hry)
- Pokud se jedná o víceslovná vlastní jména, obvykle píšeme velkým pouze první část názvu (Lidové noviny, Středozemní moře, Liga mistrů)
- Obecná jména druhová píšeme malým písmenem (kino Luna, ulice Kapitána Bartoše)
- U víceslovných názvů obydlených oblastí uvádíme vždy velká písmena s výjimkou předložek (Nové Město na Moravě, Hradec Králové, Kutná Hora)
Předcházející řádky pro vás s největší pravděpodobností byly pouhým připomenutím dobře známého. V následující části se proto podíváme na tzv. špeky, tedy fráze a spojení, v nichž se chybuje zdaleka nejvíce.
Časté chyby, kterým se chceme vyhnout
Píšete pravidelně novoroční přáníčka svým známým a blízkým? Potom věnujte adekvátní pozornost výrazu nový rok. Dodnes totiž mnoho jedinců přeje všechno nejlepší do Nového roku, jak se označuje onen první leden. Naproti tomu varianta nový rok zahrnuje všech 365 dní v roce.
Obezřetnost se vyplatí také při názvech zastávek, ulic a veřejného prostranství obecně. V mnoha městech naší země tak narazíme na náměstí Republiky. Pokud však stejné jméno ponese i zastávka městské hromadné dopravy, rázem píšeme velkým obě písmena – Náměstí Republiky. Stejné pravidlo aplikujeme třeba i u mostů, sadů a dalších míst.
Nejasnosti se mnohdy nevyhýbají ani zeměpisným termínům. Víceslovné zeměpisné názvy standardně začínají velkým písmenem, přičemž ve zbytku názvu je užito písmeno malé. (Severní ledový oceán, Atlantský oceán, Apeninský poloostrov). Výjimka spočívá ve spojení přídavného jména s vlastním jménem – Jižní Amerika, Zadní Indie, Moravské Slovácko a trojslovných názvech, kdy se s velkým písmenem píše vždy druhý výraz a ostatní podle toho, zda jde o jména vlastní nebo obecná – ostrov Svaté Heleny, mys Dobré naděje.
A aby to nebylo tak jednoduché, naznačuje-li přídavné jméno pouze polohu a není součástí zeměpisného názvu, začíná malým počátečním písmenem – jižní Čechy, západní Evropa, jihovýchodní Asie.
Přímá řeč = oříšek
Velký problém, který nejednomu korektorovi způsobuje zlé sny, spočívá i v práci s přímou řečí. Zde platí jednoduché pravidlo, podle něhož se na začátku přímé řeči píše vždy velké písmeno a to i v případě, že tato přímá řeč vstupuje do jiné věty:
Petr nadšeně křičel: „Začínají prázdniny!”
Pozor si ale dávejte v momentě, kdy je přímá řeč následována uvozovací větou:
„Dobrý den” řekl pan ředitel, když vstoupil do třídy.
V takovém případě je rovněž nepřípustné psát za přímou řečí tečku, povoleny jsou pouze čárka, otazník a vykřičník:
„Dobrý den!”, pronesl pan policista hlubokým hlasem.
Někdy se také stane, že je přímá řeč uvozovací větou rozdělena. V tom případě následuje jediný možný postup:
„Dobrý den!” pronesl pan policista hlubokým hlasem, „víte, že jste se dopustil přestupku?”
A co nás čeká dále?
Vidíte sami, že i na první pohled tak jednoduché téma, jakým se zdá být psaní velkých písmen, skýtá spoustu tajemných zákoutí, v nichž se dá snadno utopit. I proto se při sebemenší nejistotě vyplatí nechat práci zkontrolovat odborníkem. V dalším pokračování naší exkurze do hlubin jazyka českého se budeme věnovat psaní čárek ve spojení s přívlastky.
