Dnešním článkem otevíráme sérii rozhovorů s členy našeho týmu. První zpovídaný, Marek Rolný, v rozhovoru osvětluje svůj pohled na marketingovou komunikaci a její smysl. Marek je vizionářem. Nemalou porci času věnuje budování agentury, předávání zkušeností a know-how dovnitř našeho týmu, ale mimo to se stále věnuje i některým klientům a řadě aktivit mimo firmu.

„Zisk pro mě nemusí být vždycky jen peníze,“ říká Marek Rolný„Zisk pro mě nemusí být vždycky jen peníze,“ říká Marek Rolný

Kateřina: Marku, první otázka bude ohledně tvé vizáže. Mám tím na mysli, zda tvoje dredy nevyvolávají v klientech trochu nedůvěry? (smích)

Marek: Myslíš, že to dneska někdo řeší? Já nevím… Dredy máme dneska v Poslanecké sněmovně, ve Švédsku ve vládě. Je to pro mě výraz nějakého osobního minimalismu. Není to asi věc módy, ale spíš je to pro mě takový experiment. Hm… Stačí tak?

Kateřina: Ok a jak se na to tváří naši klienti? Nebudíš v nich nedůvěru?

Marek: (pobaveně) To nevím, to se zeptej jich. Já chci, aby za mě mluvila spíš moje práce a ne to, jestli mám, nebo nemám dredy. Nepovažuji to za podstatné. Třeba je zítra mít nebudu.

Kateřina: Dobře. Tak když jsme tě trochu vyvedli z komfortní zóny, teď přijde otázka na marketing. Marku, co tě přivedlo k on-line marketingu? Jaké byly tvoje začátky?

Marek: Protože děláme on-line marketing, tak začnu asi tím, jak jsem se v devadesátých letech potkal s internetem. V tu dobu to pro mě byla obrovská věc. Pamatuji si, jak jsme se o tom poprvé bavili s jedním mým kamarádem a říkali si, že jde o věc, která asi změní svět. A tak jsem se dostal k tvorbě webových stránek, které jsem nejdříve tvořil pro kamarády a kapely, které byly kolem mě, až jsem se tím postupně začal živit. Byl jsem takovým koderem samoukem, typickým pro tu dobu. V roce 2003 jsme pak založili malé webdesignérské studio, které se tehdy jmenovalo Webová továrna. Zde se setkalo jádro našeho týmu. Naučili jsme se, že sebepěknější web bez jasné marketingové strategie nefunguje a to jsme začali postupně předávat i klientům. 

No a ještě předtím jsem poměrně dlouhou dobu dělal obchod a prošel různými firmami. Poprvé jsem okusil marketing, když jsem pracoval ve Vitaně. Tehdy, v devadesátých letech, ji vedli Norové a byla to perfektní škola.

Čtu články, jezdím na konference, sleduji spoustu lidí z oboru.Čtu články, jezdím na konference, sleduji spoustu lidí z oboru.

Kateřina: Jak se ti, Marku, daří udržovat povědomí o nových trendech a změnách, které v marketingu probíhají?

Marek: Sleduji spousty zdrojů. Čtu články, jezdím na konference, sleduji spoustu lidí z oboru. Hlavní je pozorovat svět, nejen ten marketingový, ale vůbec svět kolem. Vše je o neustálém vzdělávání. Člověk se pořád učí. Není to tak, že vystuduješ marketing a jsi marketér na doživotí.

Kateřina: Co říkáš na neustálé technologické změny? Baví tě, nebo tě začínají třeba otravovat? Ptám se proto, že ve svém oboru již působíš poměrně dlouho.

Marek: Technologie mě paradoxně baví. Hlavně když pomáhají lidem. Hodně se mi líbí to pozitivní, co přinesl lidem internet. Lidé mohou dneska velice snadno sdílet své znalosti. Mnozí z nich možná mají více znalostí než některé firmy. Baví mě to. Teď jsem si třeba oblíbil hlasové vyhledávání, Google Assistant a podobně.

Kateřina: Když za tebou přijde klient a chce po tobě nastavit komunikační strategii nebo celkovou marketingovou strategii, co mu řekneš? Odkud začneš?

Marek: To je těžká otázka. V prvé řadě mně musí dávat smysl to, co ten klient dělá, to je asi pro mě zásadní. Takže se ho ptám, co dělá, jaká je největší výhoda jeho produktu nebo služby, co přináší lidem. Pokud mi to smysl dává, nebo mě o něm přesvědčí, můžeme zahájit spolupráci. V agentuře máme kodex zahrnující věci, na kterých z principu pracovat nechceme. Já si nemyslím, že marketing je o prodeji věcí, které nikdo nepotřebuje. To se mi trošku příčí. Smyslem, nebo cílem, marketingu je pro mě určitě zisk. Ale ten zisk nemusí být vždycky peníze. Tím ziskem je pro mě třeba i to, že budeme mít za 20 let planetu, na které se dá žít. Možná je to příliš vysoká letová hladina, ale za jednu z našich největších výhod považuji právě to, že máme nadhled. Samozřejmě, žijeme v reálném světě, já se nebráním nějakým projektům. Ale jak říkám, vždycky mi to musí dávat smysl. Raději budu například pracovat pro firmu, která řeší železniční dopravu než pro výrobce osobních aut. (smích)

Kateřina: Marku, jak se ti daří klienta dostat na dobrou cestu, když na něčem trvá, ale ty máš zcela odlišnou zkušenost? 

Marek: Určitě nemá smysl to nějak lámat přes koleno. Na začátku musí být nějaká vzájemná důvěra. Klienti si nás vyberou proto, že o nás někde slyšeli nebo nás někdo doporučil. A pokud nám klient nevěří, což poznáme obvykle na začátku spolupráce, většinou to nefunguje. Vždycky říkám, že spolupráce musí být výhodná pro obě strany. My to samozřejmě bereme jako práci, získáváme peníze, ale zisk musí mít i klient. A pokud nám klient věří, často jej přesvědčíme o něčem, co si zpočátku představoval jinak, jde o to použít vhodné argumenty. Ale nikdy nechceme klienta přesvědčovat o věcech, se kterými nějak zásadně nesouhlasí, nebo které jsou mu nepříjemné.

Kateřina: Myslíš si, že máš v tomto ohledu dobrý odhad na lidi?

Marek: Já si myslím, že máme skvělé klienty. S některými spolupracujeme i více než 10 let, což svědčí o tom, že jsme si sedli. Většinou mě baví právě ten dlouhodobý vztah. Není to o tom, že chceme neustále přivádět nové lidi, ale o opravdové pomoci klientům. Máme za sebou projekty, kdy jsme klienty z nuly dostali na vysoké obraty a pomohli jim vytvořit relativně velké firmy. Když si s těmi lidmi sedneš a pomáháš jim, je to super. A když jsou ti vděční za pomoc, to je možná víc než peníze.

Mou nejoblíbenější kanceláří je vlak, ale někdy rád pracuji v kavárně, někdy třeba i venku.Mou nejoblíbenější kanceláří je vlak, ale někdy rád pracuji v kavárně, někdy třeba i venku.

Kateřina: Který projekt tě v současnosti nejvíce baví?

Marek: Jak jsem již říkal, máme spoustu skvělých klientů. Tak teď třeba spolupracujeme s jedním malým vydavatelstvím, Biblion, které vydává zajímavé knížky. Říkají tomu duchovní literatura pro 21. století. Nedávno vydali jeden komerčně velmi úspěšný titul. Jmenuje se Parabible. Ale tohle je jen jeden z projektů... Nechtěl bych na nikoho zapomenout.

Kateřina: Nemusíš zmiňovat přímo klienty, stačí tematicky.

Marek: Možná by mě více bavily nějaké větší kulturní projekty nebo i nějaká environmentální témata.

Kateřina: Kde čerpáš inspiraci? A které osobnosti tě ovlivnily? Nemusí to být jenom marketingový svět.

Marek: Z těch českých mě ovlivnil třeba Marek Prokop. V roce 2004 jsem na Intervalu hltal jeho články o copywritingu a SEO. A mimo marketing? Inspiruje mě cokoliv – příroda, lidé. Těch inspirací je hodně. Některé věci mě stále fascinují. Jako třeba že zasadíš semínko a z něj vyroste strom. To je zázrak. (smích)

Kateřina: Máš nějaký vyhrazený prostor, kde pracuješ? Agentura má kancelář v Prostějově, trávíš většinu času tam?

Marek: V současné době trávím většinu času v kanceláři v Prostějově, ale rád pracuji i odjinud. Já vždycky říkám, že mou nejoblíbenější kanceláří je vlak. Neomezený přísun kafe, elektřina, Wi-Fi, krajina, která se mění za oknem. Co chtít víc? Někdy rád pracuji v kavárně, někdy třeba i venku. 

Kateřina: Co děláš ve svém volném čase, Marku?

Marek: Já ho moc nemám. (smích) Nebo jinak... Určitě ho nemám tolik, kolik bych chtěl. Hodně času trávím v práci, ale zase to není tak, že bych pracoval 12 hodin denně. Mám dvě malé děti, takže hodně času trávím s nimi. Mám rodinu, mám taky kapelu. Organizuji festival, občas nějaké koncerty, i když teď už toho není tolik. Taky mám rád kino. Znovu jsem začal chodit do filmového klubu. Rád bych víc četl knihy. Ale jak jsem říkal, na to moc času nezbývá, takže vždycky rozečtu nějakou knížku a říkám si, jak je skvělá. Odložím ji s tím, že ji později dočtu. Takových jich mám hodně. (smích)

Kateřina: Jak tedy zvládáš svůj time management? Máš nějaké tipy?

Marek: Snažím se aplikovat některé věci, které dnes hýbou světem – GTD, konec prokrastinace, čtyřhodinový pracovní týden… My jsme poměrně svobodná firma, takže se snažíme tyto věci nějak aplikovat. Nemáme asi úplný recept na všechno. Osobně hledám svou cestu s tím, že se inspiruji ve zdrojích a zkouším věci, které kolem mě procházejí.

Kateřina: Marku, co festival Meziprostor? Pověz nám o něm něco víc.

Marek: To je aktivita, kterou dělám mimo práci. Meziprostor je festival, ale spíše než o hudbu jde o vytváření místa (prostoru), kde lze diskutovat o světě, ve kterém žijeme. Říkáme o něm, že je to prostor mezi nebem a podzemím. Podzemím proto, že probíhá na Skalákově mlýně. (pozn. legendární místo českého undergroundu) Máme tam spoustu zajímavých hostů z Česka i ze zahraničí. Byli tam třeba Martin Putna nebo Sandra Silná. Vždycky se zaměřujeme na nějaké konkrétní téma. Ročník 2020 bude pravděpodobně o udržitelnosti, což souvisí i s tím marketingem. (smích)

Kateřina: Marku, aplikuješ tedy v pořádání festivalů i své znalosti z marketingu? Nebo se tomu ve volném času vyhýbáš, protože jsi toho přesycený v práci?

Marek: No, určitě… proto jsem taky v tom týmu. (smích) Kolegové (pořadatelé festivalu – poznámka) se mě často ptají, jak to budeme dělat. Určitě tam některé znalosti přenáším. Pro mě je marketingová komunikace o tom spojovat lidi. Spojovat ty, kteří něco potřebují, s jinými, kteří umí tu potřebu naplnit. To je vlastně i vize Optimal Marketing, kterou aplikuji také při pořádání festivalů.

Práce z karavanu ve ŠvédskuPráce z karavanu ve Švédsku

Kateřina: Když jsme u těch festivalů, podílel ses i na projektu Tentwork. Přiblížíš nám ho trošku?

Marek: Jednalo se o neziskový projekt, kdy jsme s přáteli jezdili vytvářet podobnou platformu, jakou je dnes Meziprostor, po různých existujících festivalech. Já jsem se vlastně k tomu tak nějak nabalil, ale bylo mi to hodně blízké. Vždycky jsme postavili vojenský stan, který byl většinou koncipován jako čajovna. Tak jsme vytvořili prostor pro diskuze či přednášky, které tam probíhaly. Hodně mě to bavilo a v tu dobu jsem taky často pracoval různě po Evropě mimo kancelář. Dnes se tomu říká digitální nomádství, že?

Kateřina: Dnes je to takový trošku buzzword. A vyrážíš rád někam s rodinou?

Marek: Určitě, ale děti máme zatím hodně malé. Mají 2 a 4 roky. Ale když se narodila Ema, tak jsme byli v Dánsku, když jí bylo asi jen něco přes půl roku. Snažíme se cestovat i s nimi. Ale tím, že jsou dvě, je to už trošku složitější. 

Kateřina: Chápu. Dokážeš říct, kolik přibližně festivalů a zemí jsi se stanem navštívil? Kolik let to bylo?

Marek: To byla jen prázdninová aktivita. Jezdili jsme po Česku, do Polska, Německa, Švédska. Kolem Tentworku fungovala taky jakási komunita. Byli jsme spolu třeba na parádních prázdninách v Norsku. Bylo to super.

Kateřina: Mám ještě jednu otázku. Další porci času věnuješ své kapele. Povíš nám o ní něco?

Marek: To je taková moje záliba. Někdo hraje fotbal, já mám kapelu. (smích) Pro mě je to taková katarze, nástroj na uvolnění. Já to miluju. Jsme čtyři kluci, máme kapelu, ale nemáme žádné vysoké ambice. Všichni to bereme podobně. Pravidelně zkoušíme v jednom studiu u kamaráda… a občas si i zahrajem. (smích)

Marek v kapele DurchumdurchMarek v kapele Durchumdurch

Kateřina: Dobře, Marku, když jsi to tady nakousl, tak nám řekni, co jste zkoušeli minule?

Marek: Minule jsme zkoušeli nějaká skvělá piva. (smích) Někdy máme dobré sýry. Prostě zkoušíme spoustu věcí. Tak si asi uděláte nejlepší obrázek o té naší kapele. (smích) Jak říkám, netlačíme na pilu. Nikam se neženeme, ale samozřejmě hrajeme rádi a máme i nějaké fanoušky. Většinou hrajeme v takových obskurních, undergroundových klubech. Ale milujeme to. Je to pro mě taková očistná záležitost. Asi tak to řeknu. To, co se ve mně nahromadí – třeba ne úplně pozitivního, tak pomocí té kapely to můžu ze sebe vysypat ven…

Kateřina: (smích) Tak jo, Marku. Děkuji ti moc za rozhovor.