Tak jako se kniha neobejde bez lákavého obalu, ani prodejní text nesplní svůj účel, pokud je plný pravopisných chyb. V dalším díle našeho nepravidelného seriálu zůstaneme u pravidel pro psaní čárek. Podíváme se na čtveřici spojek ale, než, tak aby, až a nezapomeneme ani na práci s infinitivy, která řadě pisatelů také činí nemalé problémy.

Spojky ale, než, tak aby, až

V předcházejícím díle našeho seriálu jsme se věnovali psaní čárek před spojkami a, i, ani, nebo. Další skupinou, ve které se často chybuje, jsou výrazy ale, než, tak aby, až. Při jejich psaní totiž existuje několik výjimek, které ovlivňují přítomnost čárky. Nutno podotknout, že v tomto případě je situace o mnoho jednodušší a jasnější než u předcházející čtveřice.

Spojka ale

Již na základní škole jsme se učili, že před spojkou ale píšeme čárku vždy. Dovolíme si toto tvrzení mírně upravit – skoro vždy. Spojka ale je hlavním výrazem pro vyjádření odporovacího způsobu, v němž se druhá část souvětí snaží upravit, opravit nebo změnit přecházející tvrzení:

  • Byla mi zima, ale vydržel jsem to.
  • Není příliš vysoká, ale dosáhla až ke koruně.
  • Vypadalo to bledě, ale zvládli jsme to.

Čárku před ale nepíšeme pouze tehdy, když výraz nefunguje jako spojka, ale částice. Často ji totiž využíváme i pro vyjádření překvapení nebo zvolání:

  • To je mi ale náhoda!
  • Tobě to ale dneska sluší!

Spojka než

U psaní spojky než stačí využít jednoduché pravidlo – čárku píšeme vždy, když po spojce následuje celá věta, tedy podmět i přísudek. Pokud sloveso chybí, čárku nevkládáme a naopak:

  • Čeští hokejisté byli rychlejší než ti kanadští
  • Bankovní účty nabízejí nižší úroky než zabezpečené kapitálové fondy
  • Přijeli jsme dříve než všichni ostatní
  • Vyrazili jsme za úsvitu, než si nás mohl někdo všimnout.
  • Bylo to náročnější, než jsem si myslel.

Výše uvedené pravidlo platí absolutně a není třeba přemýšlet nad ničím dalším. Nenechte se ovšem zmást, délka výrazu za spojkou nerozhoduje! Plnohodnotnou větu může tvořit i jediné sloveso, zatímco jindy tvoří deset slov pouhý větný člen.

Spojka tak aby

V tomto případě nemusíme přemýšlet, zda čárku vložíme, či nikoliv – bude tam v každém případě. Jenže kde? Záleží na smyslu tvrzení, které chceme vyjádřit. Čárku za výraz tak vkládáme tehdy, když aby slouží jako spojka uvozující další větu:

  • Udělali jsme všechno tak, aby byli spokojeni.
  • Pokusím se to vymyslet tak, aby měli dostatek času na všechno.
  • Naši rodiče to vymysleli tak, aby tam nemuseli zbytečně jet dvakrát.

Druhá možnost se v současném jazyce vyskytuje mnohem méně. Aby v tomto případě slouží jako částice, a proto se čárka vkládá již před výraz tak:

  • Však si to zaslouží." A vytáh zpod stolu takovej pomačka - nej kus vikslajvantu, obřadně ho protřepal, tak aby všichni viděli, že je na něm napsáno Dr. Oetker Backpulver — immer das Treffen!

Spojka až

Poslední spojkou, u které mnozí při psaní tápou, je až. Povětšinou čárku píšeme, uvádíme ji ostatně vždy, když spojka slouží k připojení vedlejší věty, větného členu nebo přístavku:

  • Máme tolik práce, až nám z toho jde hlava kolem.
  • Většina žáků, až na několik výjimek, výklad pochopila.

V žádném případě však čárku nepíšeme, pokud výraz slouží jako příslovce času nebo míry, prostředek pro zdůraznění některých hodnot nebo spojení od…přes…až:

  • Bude to trvat 5 až 7 hodin. (příslovce času)
  • Nejlepší vytrvalci uběhnou až 250 kilometrů. (příslovce míry)
  • Inflace může postihnout až pět milionů lidí. (zdůraznění hodnot)
  • Vlna veder způsobila hladomor, který si vyžádal až na pět milionů obětí. (zdůraznění hodnot)
  • Od Francie přes Německo až po Českou republiku… (od…přes…až)

Infinitiv

Konstrukce obsahující infinitiv nás také dovedou nepěkně pozlobit. Obecné pravidlo platí, že čárku píšeme tehdy, pokud infinitiv zastupuje vedlejší větu. V případě, že se jedná o pouhý větný člen naopak zůstane spojení bez čárky. Pokud si nejste jisti, zda se jedná o vedlejší větu, snažte se vyhledat příslušné spojky (kam, kde, kdy, jak, kdo, jestli), které jasně indikují čárku:

  • Nevíme, kde začít.
  • Hokejoví obránci nevěděli, kam dřív skočit.
  • Nejsme si jisti, jestli to provést.
  • Zjistíme, jak jít dál.

Obecně platí, že čárku nepíšeme tehdy, pokud je infinitiv větným členem, nejedná se tedy o větu. Infinitiv může ve větě plnit roli podmětu, předmětu, přívlastku a doplňku:

  • Číst pozorně neznamená rozumět obsahu. (podmět)
  • Dvořit se kamarádce považoval za nečestné. (předmět)
  • Věřil v její schopnost unést pravdu. (přívlastek)
  • Pavel viděl otce usnout. (doplněk)

Čárku nevkládáme ani tehdy, když je infinitiv závislý na slovesu mít nebo být a tvoří s nimi významovou a zvukovou jednotu:

  • Není kam jít.

A co nás čeká dále?

V příští díle se podíváme na další z náročných pravopisných jevů, a to psaní přivlastňovacích zájmen. Zaměříme se na rozdíl mezi náš a váš a na psaní dlouhých a krátkých hlásek.