V minulém díle našeho seriálu jsme se zabývali správným psaním interpunkčních znamének. Český jazyk však skýtá mnoho dalších zákoutí a pravidel, v nichž je až příliš jednoduché se při troše smůly ztratit. Dnešní díl věnujeme oblasti, s níž mají korektoři internetových i tištěných médií dlouhodobě plné ruce práce – pomlčkám a spojovníkům.
Spojovník od slova spojit
Věděli jste, že na standardní klávesnici naleznete pouze spojovník, ale ne pomlčku? Tento fakt je možná hlavním důvodem, proč někteří autoři vkládají spojovníky úplně všude. Tedy i do míst vyhrazených pouze pomlčkám. Kam ale doopravdy patří právě krátká spojovací čárka?
Jak již jeho název napovídá, spojovník slouží pro naznačení vzájemného vztahu dvou slov tvořících významovou jednotu. Na rozdíl od pomlčky není nikdy oddělen mezerou. Užívá se v následujících případech:
- Složená přídavná jména (pracovně-právní, technicko-hospodářský)
- Cizí slova (play-off, ping-pong)
- Těsné spojení podstatných jmen (kuchař-číšník, malíř-natěrač)
- Starší víceslovná příjmení kromě uměleckých (Mendelssohn-Bertholdy, Curie-Sklodowská)
- Spojení dvou jednoslovných místních názvů (Frýdek-Místek, Ostrava-Jih)
- Oddělení spojky -li (víte-li, mohu-li, dozvíte-li se)
- Naznačení chybějící části slova (tří- a čtyřhvězdičkové hotely)
U názvů obcí a místních částí má podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd spojovník své místo pouze tehdy, jsou-li jsou obě složky jednoslovné. Pro víceslovné názvy je oficiálně doporučeno používat pomlčky (Ostrava – Stará Bělá, Praha – Malá Strana). Přidržíte-li se psaní spojovníků u všech místních názvů, nejedná se o závažnou chybu, pokud tak činíte v celém textu. Nejednotné používání interpunkce totiž představuje mnohem větší prohřešek proti pravidlům, ačkoliv na první pohled významněji neovlivňuje soudržnost textu.
Na klávesnici naleznete pouze spojovník – pomlčku napíšete pomocí kombinace Alt+0150.
Pomlčka neboli pauza
Zatímco spojovníky mají své pevné místo v několika specifických případech, užití pomlček je mnohem variabilnější. Více prostupují všemi rovinami textu a nacházejí uplatnění při vyjádření celé řady běžných mluvnických situací. Zdravý rozum by dával tušit, že ve většině psaných textů budou svým počtem nad spojovníky převažovat. Z důvodu naznačeného výše tomu tak ale často nebývá.
Pomlčku vytvoříte pomocí kombinace Alt+0150, ve Wordu potom existuje ještě jednodušší řešení v podobě dvojice Ctrl+spojovník. Možná znáte také dlouhou pomlčku tvořenou prostřednictvím Alt+0151. Mezi ní a jejím kratším protějškem neexistuje žádný rozdíl ve významu, každopádně vždy používejte pouze jeden způsob zápisu.
Pauzu tedy použijeme v těchto situacích:
- Rozsah, spojení, naznačení rivality, dvojice (strana 10–35, otevřeno 7–24, zápas Sparta–Slavia, linka Karlovy Vary – Praha, cestovatelé Zikmund–Hanzelka)
- Oddělení větných celků místo čárky (Emoji jsou dnes ve velké míře používány, aby ozvláštnily konverzaci či text. Jejich původní funkce – vyjádření emoce či popis činnosti – jim zůstala, najdeme ale také spoustu obrázků, které příliš potřebné nejsou.)
- Víceslovné místní názvy (Brno – Krásné Pole, Pardubice – Zelené Předměstí)
- Namísto matematického znaménka „mínus“ v korespondenci
- V tabulkách, kde zaujímá funkci nuly
Pomlčky se obvykle oddělují z obou stran mezerami. Jedinou výjimku představuje situace, kdy jsou oba spojené výrazy jednoslovné a označují shodnou „jednotku” (Voskovec–Werich, 10–16 hodin). Pomlčka smí stát na začátku řádku pouze tehdy, když uvozuje přímou řeč. Při jejím zápisu na konci řádku se již znovu neuvádí a plynule navazuje další obsah.
Ne vždy je možné pomlčkou plně nahradit čárku, aniž by tím došlo k narušení srozumitelnosti sdělení. Potom nezbývá než obě interpunkční znaménka napsat vedle sebe. Pomlčku klademe vždy před čárku, jak je patrné na následujícím příkladu:
Zjistilo se, že autor obdivovaný a ceněný – a to po celá staletí –, byl také zdatným plagiátorem a zlodějem cizích nápadů.
V příštím díle se dozvíte...
Možná se vám nyní zdá, že není možné všechna pravidla při psaní obsáhnout a dokonale zvládat? Nevěšte hlavu, každý dělá chyby, důležité je se z nich poučit. Navíc vždycky existuje alternativa v podobě služeb externího korektora. Zkušený a vnímavý profesionál vám pomůže všechny mouchy snadno a rychle vychytat.
V další části seriálu se budeme věnovat problematice psaní velkých písmen v názvech, přímé řeči a citacích.