„Ty nejbohatší věci vznikají na okrajích různých světů,“ říká Jakub Dubec

Seriál s členy našeho týmu dnes pokračuje třetím dílem. Zpovídat budeme Jakuba Dubce, marketingového specialistu, kterého baví hrnout projekty kupředu. Nevydrží dlouho přešlapovat na místě a neustále posouvá kupředu sebe i své kolegy. Jelikož Kubu zajímá permakultura a šetrný přístup nejen k přírodě obecně, dostane se i na toto téma.

Kačka: Kubo, co tě přivedlo k online marketingu? Jaké byly tvoje začátky?

Kuba: Tak já to zkusím vzít nějak stručně. Asi to začalo tehdy, když jsem dostal od rodičů vytáčené připojení k internetu. Jednou jsem si pravým klikem zobrazil zdrojový kód. Tam tak nějak začala moje zvědavost ohledně toho, jak funguje online svět. Potom jsem si založil neziskovku. Zaobírala se budováním synergií mezi různými lidmi a součástí podpory těchto lidí, kteří si vytvářeli své projekty, byl i marketing. A já jsem měl tehdy prořízlou pusu, takže to spadlo na mě. Potom už jsem si jen založil živnost a teď jsem dvanáct let freelancer.

Kačka: Takže ses vlastně učil plavat.

Kuba: Učil jsem se plavat. Jsem samouk a baví mě to, proto se to rád učím. A ačkoliv mám jiné vzdělání, tak mě marketing baví, takže se jím živím.

Kačka: Dovzděláváš se nějak?

Kuba: Určitě. Já dávám hodně přednost podcastům, a když jdu třeba se psem nebo si vařím jídlo a podobně, tak si nějaký zajímavý poslechnu. Jinak samozřejmě knížky, články, průzkumy, ale nějak to nepřeháním, protože to zase potom bere pozornost na jiné věci.

Kačka: A máš nějakou svou oblíbenou marketingovou knihu?

Kuba: Marketingovou knihu, která by mi úplně převrátila život, nemám. Určitě si ale z každé knížky něco vezmu. Třeba teď naposledy jsem jednu četl, má pěkně žlutý obal - Ogilvy o reklamě. To je pěkná knížka. Něco jsem si z toho vzal a to je pro mě to nejdůležitější. Jenom si prostě z toho něco vzít a pokračovat dál.

Kačka: Jak se ti, Kubo, daří udržovat povědomí o nových trendech a změnách, které se v marketingu dějí? Baví tě neztrácet nit?

Kuba: To mě určitě baví. Koneckonců, kdybych se nesnažil být na té vlně, tak bych asi nedělal svou práci úplně dobře. Buď na té vlně jsi, nebo jsi vzadu a pak už jsi vyloženě jenom follower, který svým způsobem dobíhá vlak, který už dávno vyjel ze stanice.

Kačka: Kubo, já tě vnímám v našem týmu jako inovátora, jako člověka, který se hodně drží všech nových témat, nových… inovací v různých aplikacích a tak dále. Taky se tak vnímáš?

Kuba: Hm… mám rád aplikace, které mi usnadňují život, ale můj hlavní pracovní nástroj je mozek. Když ta aplikace nefunguje, tak ji pustím, tedy se poučím, že to prostě nezafungovalo. A tím pro mě nějakým způsobem zhasne a já jdu dál. Ne že bych na něčem vyloženě tkvěl. Nevím, jestli se můžu považovat za inovátora. Já jsem asi z povahy takový jako „startovač“, a tím to možná je, že pořád hledám nějaké nové příležitosti, nové cesty, jak dělat věci jinak. Z tohohle titulu se možná zdám jako inovátor. Ale sám bych se tak asi nepojmenoval.

Kačka: Super. Odkud čerpáš inspiraci?

Kuba: Inspiraci? Inspiraci čerpám hodně od kolegů, od vás. Inspiraci čerpám v přírodě, na zahradě a samozřejmě i z té literatury. Nemůžu obsáhnout všechno a když si člověk přečte nějakou zajímavou myšlenku, tak ho to rozhodně k něčemu inspiruje. Stane se, že si prostě stoupnu od knížky a jdu makat, protože mě to někam posunulo a hned mám nějaký impuls k pohnutí určité části práce kupředu.

Kačka: Kubo, pověz nám, jak vypadá tvůj den. V kolik začínáš? Jak probíhá?

Kuba: Můj normální pracovní den začíná tak, že vstanu… já teda nemám budík, já se budím sám. Já potřebuji svých osm hodin a když je nemám, tak mě bolí hlava a nic neudělám. Takže pro mě je kvalitní spánek priorita. Když se dobře vyspím, tak potom jedu celý den a pracuji efektivně. Přemýšlím nad prací, a ne že bych tam seděl jako zombie před monitorem. Spánek je pro mě prostě zásadní věc a v momentě, kdy vstanu a jsem spokojený, tak si jdu udělat svoji ranní rutinku, zapnu si potom počítač, někdy si dokonce ráno i přečtu nějakou tu knížku, protože mě to trošku nakopne.

Kačka: Nemáš naopak pocit, že ti utíká ta práce?

Kuba: Ani ne. Naučil jsem se si každý den ráno říct, abych se z toho nezbláznil a že hned nepoběžím k počítači, jestli náhodou tam něco není. E-maily třeba ráno nečtu, protože to člověku udělá v hlavě guláš a nemůže se soustředit na priority. Já mám na monitoru nalepené papírky, tedy kromě toho, že mám nějaký projektový manažer, a to jsou tzv. sticky posts, které musím odtrhat.

Kačka: Kubo, používáš nějaké aplikace, bez kterých se neobejdeš, respektive bez kterých se nechceš obejít?

Kuba: No… já ty aplikace občas střídám jako ponožky. Je to díky tomu, že zkouším, co která aplikace umí, zajímá mě to, sleduji, co ty start-upy po celém světě vymýšlejí a rád si vyzkouším nové technologie, to rozhodně. A asi klíčová aplikace pro mě je teď Google Business Suite, tam mám půlku pracovního života. Jinak teď používám třeba jednu aplikaci, protože jsem měl strašný problém sledovat čas. Popravdě třeba Toggl, který jsem doporučil, tak už teď úplně nepoužívám. Mám něco, co používá strojové učení a úkoly to sleduje za mě. Jmenuje se to Timely a k tomu ještě mají aplikaci Devo, která hlídá dobu, kdy já se můžu soustředit. A když ta aplikace pozná, že na něčem pracuju, tak mi to zablokuje notifikace a nikdo mě nemůže vyrušit.

Kačka: Kubo, tak to zní, že jsi docela milovník technologií.

Kuba: Ano, jsem milovník technologií, ale na druhou stranu jsem panelákové dítě, které jím nechce být a už jím není. Mám zahradu, chodím hodně do přírody, do hor, a v ten moment jsou pro mě jedinou technologií třeba zahradnické nůžky.

Kačka: Teď jsem se chtěla zeptat, jak se dá teda skloubit tvoje láska k přírodě s technologiemi?

Kuba: Říká se tomu přiměřená technologie. Máš třeba lidi, kteří si řeknou „no, tak já si na pozemek nedotáhnu bagr, protože to pálí naftu”, ale už si neuvědomí, že si tou prací zničí třeba klouby. Takže já používám technologie přiměřeně. Tam, kde mi dává smysl použít nějakou motorizaci, tak ji použiji, protože si ušetřím svoje tělo, ušetřím si energii, ušetřím čas, ušetřím peníze. Vezmu si krumpáč, to je přiměřená technologie. A totéž platí i v marketingu a všude jinde.

Kačka: Dobře. Kubo, pojďme si teď povídat chvilku o projektu Ateliér.cz. Je to tvůj vlastně asi největší projekt u nás v agentuře a dá se říct, že jsi do něj vložil kus svého života. Je vidět, že tě hodně naplňuje, a že ti i přes námahu a velkou porci času, kterou do Ateliéru vkládáš, přináší radost. Popiš nám nějaké hlavní vize, myšlenky Ateliéru. O co jde?

Kuba: Ateliér vznikl za účelem vyplnění určité tržní niky, segmentu s designem handmade. Samozřejmě na trhu jsou podobní hráči, nicméně zadání toho projektu bylo takové, že tam ten prostor je a já tam ten prostor vidím také. Ateliér cílí na tu nejvyšší kvalitu a chce pomáhat mistrům svého řemesla soustředit se na to nejpodstatnější, a to je vyrábět kvalitní handmade zboží nebo malovat, dělat umění. A ten zbytek zařídíme my. Tuhle myšlenku se nyní snažím tlačit a společně se svým týmem to nějakým způsobem naplňujeme. Ale je to všechno velké sousto, takže je tam hodně priorit, nebo respektive spousta výzev, spousta možností. Tou největší výzvou, která mě ale na tom Ateliéru baví asi nejvíce, je právě nutnost prioritizovat, protože mě to učí větší disciplíně. Já jsem ten startovač, ale mám určitou slabost v dotahování projektů, v dotahování věcí, a tohle mě to učí. Baví mě prioritizovat v tom napjatém seznamu úkolů, co je vlastně nejdůležitější produkt toho projektu.

Kačka: Kubo, co mají řemeslníci a umělci prodávat právě na Ateliéru? Co jim to přinese? Proč by měli být právě u nás?

Kuba: Především jim to přinese vyšší zisk z toho, co dělají. Ale ten zisk nemusí být jenom finanční. Samozřejmě, finanční zisk je tam důležitý, protože ti lidé na konci dne stejně musí otevřít peněženku a spočítat, jestli mají na nákup dalšího materiálu a podobně. A třeba v tomhle ohledu má Ateliér sílu udělat nějakou větší díru do světa. Tady je ta tržní nika, že momentálně ti lidé, kteří vyrábějí zboží, nebo spíše výrobky než zboží, s nějakou vysokou přidanou hodnotou, tak často musí prodejní platformě dát poměrně značnou sumu peněz z toho výrobku. Ateliér cílí spíše na výkonnostní marketing a podporuje lidi, kteří mají kvalitní a žádané produkty, a naopak se snaží upozaďovat překupníky zboží nebo lidi, kteří si neuvědomují například cenu práce a potom celý ten trh poškozují. Jak už jsem řekl, Ateliér není jenom o tržišti, chceme podporovat ty prodejce a výrobce různými způsoby – ať už je to PR, nebo nafocení jejich produktů a podobně.

Kačka: Jaký je princip celého fungování Ateliéru oproti jiným tržištím? V čem je rozdílný?

Kuba: Když to řeknu jednoduše, tak rozdíl je v tom, že my si nebereme provizi. My si bereme peníze za výkonnostní složky. To znamená, že pokud člověk prodává, tak ho to nestojí tolik, jako když zaplatí provizi. Pokud ten člověk neprodává, má nekvalitní zboží nebo špatnou prezentaci produktu a podobně, tak ho to samozřejmě stojí u nás víc než u konkurence. Ale to je právě ten cíl. Takže pokud máte kvalitní produkt a nechcete být ztraceni v tom všem balastu kolem, tak můžete přijít na Ateliér, vybrat si marketingové nástroje, které vám budou sedět a my vám ušetříme práci s nastavením kampaní, s kreativou a podobně. Tyhle mechanismy marketingové komunikace řešíme plošně pro všechny naše prodávající a tak jim nabízíme úsporu z objemu.

Kačka: A co naopak může Ateliér přinést jako návštěvníkovi nebo koncovému zákazníkovi?

Kuba: Především je to přehlednost, jednoduchý nákupní proces. Ten člověk se nemusí prohrabovat jako v nějakém secondhandovém zboží, prostě si prohlédne to nejlepší a nákup proběhne jednoduše i přes telefon. To je asi to nejdůležitější, proč platformu budujeme. Abychom usnadnili obchodní styk mezi prodávajícím a nakupujícím. To je naše role.

Kačka: Co tě na Ateliéru baví nejvíce?

Kuba: Asi zrod projektu, když to tak řeknu. Nevím úplně přesně jak to definovat, ale to tržiště bylo absolutně prázdné, když jsem přišel. Nebyl tam jediný produkt a teď už jich tam máme přes 6 000. A ten růst, mě baví.

Kačka: Zní to, jako že máš hodně nabitý program, Kubo. Máš vůbec nějaký volný čas?

Kuba: Ano, teď mám bohužel z určitých důvodů více volného času, než bych si přál, ale i ten se dá mile vyplnit různými způsoby.

Kačka: Co děláš ve svém volném čase?

Kuba: Když je zima, tak se věnuji smysluplné práci, což znamená třeba práce pro Optimal Marketing nebo dělám na Ateliéru, případně na nějakých svých menších projektech, včetně mě samotného. A když se oteplí, tak se mi začne probouzet zahrada, kde trávím většinu času. Mám tam pracoviště, odkud můžu pracovat. A jinak mám ještě rád hiking, rád se projdu po horách. A to mi stačí.

Kačka: Když už jsi zmínil zahrádku, přiblížíš nám trošku téma permakultury? Co tě na tom baví?

Kuba: Je to zajímavá myšlenka. Není úplně nová, není to nějaký buzzword. Je to složení slov „permanentní“ a „kultura“, což znamená „trvalá kultura“. Teď v posledních letech všude všichni mluvili o udržitelnosti a udržitelném růstu a už je to pomalu nadávka.

Kačka: Buzzword.

Kuba: Jo. Teď ještě ve světle jedné mladé aktivistky má pro několik lidí fakt pejorativní význam. Permakultura se řídí určitými principy a já bych asi vyzdvihl jeden z nich, a to je, že ty nejbohatší věci vznikají na okrajích různých světů. To znamená, že třeba na okraji lesa a pole najdeš největší diverzitu, nebo na okraji souše a moře vždy najdeš to nejbohatší ze světa. A to samé nacházím i ve své práci. Já jsem napůl člověk přes technologie, přes software, napůl přes marketing. A ta moje síla svým způsobem spočívá v tom, že jsem na okraji těch dvou světů. Další z těch principů permakultury je ta přiměřená technologie. A tam už spadají obnovitelné zdroje energie a podobně. Nebo diverzita obecně.

Kačka: To zní vlastně jako životní styl.

Kuba: On to je životní styl, svým způsobem.

Kačka: Takže ho aplikuješ i ve svém životě?

Kuba: Aplikuji ho ve svém životě a v malém měřítku, ale intenzivně, i na své zahrádce.

Kačka: Kubo, jak ses dostal do agentury Optimal Marketing? Jak ses dostal do našeho týmu?

Kuba: K agentuře Optimal Marketing jsem přišel ne jako slepý k houslím, ale asi cíleně. Měl jsem takovou nešťastnou zkušenost na Kypru, nutně jsem se potřeboval vrátit do Česka z různých důvodů, a protože jsem pustil všechny klienty kvůli plánům, které se změnily, tak jsem vlastně neměl příjem. Začal jsem proto hned hledat nějakou agenturu, která by mi mohla dohodit práci. No, bylo to těžký. Pak jsem byl už hodně zoufalý, to už jsem psal klidně i do elektra, že budu dělat prodavače, abych si vydělal nějaké peníze. No a jednoho kouzelného dne jsem se naštval a zadal jsem asi nějaký dobrý vyhledávací dotaz a vyskočilo mi Optimálně.net. Tak jsem na něj mrkl a říkám si „hm, to, co tam ti lidi píšou, dává smysl”, tak jsem si pak našel Optimal Marketing web, napsal jsem mail, hned se mi ozvala naše tehdejší asistentka a druhý den jsem jel na pohovor. Řekl jsem jí poznávací znak dredy, ona mi řekla „jo, výborně, tak to přijde ještě jeden člověk s dredama, poznávací znak dredy”. Setkali jsme se v „Kanálu”.

Kačka: S Markem Rolným.

Kuba: Jasně, s Markem Rolným. Canall je kavárna, to není kanál jako kanál.

Kačka: Kubo, a co jsi dělal na Kypru?

Kuba: Na Kypr jsem se odhodlal jet právě kvůli permakultuře, kdy jsem tam měl pronajatý pozemek. Jenomže on to měl před příjezdem na starosti jeden Turek, který měl zajistit připojení vody a elektřiny. Já jsem tam tehdy přijel s přítelkyní a byli tam jen hadi. Nebylo tam základní zázemí, a protože jsem tam byl s mojí milou, tak jsem si to prostě nelajznul a vrátili jsme se zpátky, protože bych ji nechtěl dostat do nějaké špatné situace. Nějakou dobu jsme tam strávili s milými lidmi, kteří se o nás postarali, když nás tam viděli v tom houští mezi hady. Ten pozemek byl nádherný, byla tam granátová jablka, olivy, artyčoky. Věci, které tady koupíš jenom v hypermarketu. A proto jsem tam jel. Chtěl jsem tam žít.

Kačka: A dokážeš si představit, že bys někdy žil mimo Českou republiku? Právě, jak jsi mluvil o tom Kypru. A když je to takový trošku nesplněný sen, tak jestli tě to tam pořád táhne?

Kuba: Určitě, já tam mám přátele, kteří mě pozvali, ať se tam klidně vrátím, že se to dá všechno pořešit, to není problém. Otázkou je, jak se k tomu postavit a teď to není asi úplně priorita se někam stěhovat, když jsem nově v Prostějově. Sice je to pár kilometrů, ale je to zase nové prostředí, nový domov a ta změna mi teď stačí.