„Nejvíc mě baví, když se v té kanceláři sejdeme všichni v pořádku“, říká Pavlína Králíčková

Právě otevíráte již čtvrtý díl seriálu rozhovorů se členy našeho týmu. Odpovídat nám tentokrát bude Pavlína Králíčková, vedoucí kanceláře. Její mravenčí práce nám umožňuje koncentrovat se plně na kreativní činnost. Pavlína nám kromě pracovních záležitostí povídala o své cestě do Vietnamu a dostalo se i na její budoucí plány.

Jakub: Vítáme vás u dalšího dílu rozhovorů se členy agentury Optimal Marketing. Tentokrát si budeme povídat s Pavlínou, která je naší optimální asistentkou. Stará se o chod naší kanceláře a potřeby našich subdodavatelů, komunikuje s našimi klienty a tak dále. Dá se vlastně říct, že je klíčovou osobností našeho týmu a pomáhá nám koordinovat pestrou paletu aktivit v naší agentuře. Tak já se tě, Pavlínko, zeptám na první otázku. Před pár týdny ses vrátila z Vietnamu. Jak bylo?

Pavlína: Ve Vietnamu bylo krásně. Je to úplně jiný svět – jak v dopravě, tak celkově v jejich stylu života. Bylo to super.

Jakub: A můžu se tě zeptat, co tě tam třeba lákalo? Vycestovat zrovna do Vietnamu?

Pavlína: My jsme ze začátku neměli v plánu přímo Vietnam. Nás na to nalákali rodiče, když se mě s přítelem zeptali, jestli poletíme s nimi. Nejdřív jsme si říkali, že je mnoho míst, která chceme navštívit ještě předtím, ale potom jsme se do Vietnamu ponořili přes různá videa a články a řekli jsme si, že téhle možnosti využijeme a poletíme. Nejvíc mě tam lákala samozřejmě jídla, ta je jejich gastronomie je super.

Jakub: Co ti tak moc chutnalo, že by sis to tady třeba hned dala znovu?

Pavlína: Základem bylo Pho, jejich polévka. To je vývar s rýžovými nudlemi a masem. A v podstatě všechny možné způsoby vaření rýžových nudlí.

Jakub: Takže tebe tam zaujaly hlavně dobroty?

Pavlína: Přesně tak. Ovoce bylo super – mango, banány.

Jakub: Rozumím. A třeba nějaké město, co tě zaujalo nebo lokalita, kterou bys doporučila třeba mně, který tam nikdy nebyl a neměl by něco opomenout?

Pavlína: My jsme nenavštívili celý Vietnam, to se ani nedá stihnout za takovou krátkou dobu. Navštívili jsme Ho Či Minovo město, což je největší město ve Vietnamu a potom jsme se přesunuli na deltu Mekong, což je na jihu, kde jsme navštívili plovoucí trhy a další věci typické pro Vietnam. Poté jsme se přesunuli na pobřeží do Nha Trangu, kde jsme si zase užili pobřeží, sluníčka, opalování a podobně.

Jakub: Tak jo, děkuji za popis tvého výletu. Teď se pomalu přesuneme k naší práci, což je taky součást života. Většina našeho týmu se potkává v kmenové kanceláři v Prostějově. Agentura ale zároveň spolupracuje s různými subdodavateli, vyloženě s externisty – ať už jsou to freelanceři, nebo nějaké jiné partnerské společnosti a podobně. Vedoucí kanceláře – což jsi ty – je klíčem k tomu, aby náš tým dobře spolupracoval a fungoval. Jak vlastně vnímáš svou roli ty?

Pavlína: Snažím se kolegům uvolnit ruce k tomu, abych jim pomohla s veškerou administrativní prací a oni se mohli naplno věnovat své kreativní roli – marketingu.

Jakub: Takže nám vlastně ulehčuješ tu každodenní rutinu.

Pavlína: Ano, snažím se o to.

Jakub: Během dne se tím pádem musíš vypořádávat se spoustou různých požadavků, a to z mnoha směrů – ať už jsou to naši kolegové, nebo naopak naši klienti. Jak si vlastně udržuješ nějaký řád nebo pořádek, aby se na něco nezapomnělo? A jak si nastavuješ priority?

Pavlína: Mým největším pomocníkem v práci jsou propiska a papírek, kam si zapisuju úplně všechno a potom si teprve veškeré poznatky roztřídím dál. Bez tohoto se v práci neobejdu.

Jakub: Takže papír a tužka jsou tvými nejsilnějšími zbraněmi.

Pavlína: Ano. Kluci mě pořád přesvědčují, že lze využít automatizace a různé aplikace, ale papírek s propiskou mi nenahradí. (smích)

Jakub: Dobře. Aplikací je na světě celá řada, a i v Optimal Marketing se nevyhneme využívání některých nástrojů, které na druhou stranu umožňují třeba i jiným členům týmu dostat se k těm informacím, protože nevidí na tvoje papírky.

Pavlína: Ano, já samozřejmě využívám strašně moc aplikací, největším pomocníkem je pro mě celkově Google se všemi aplikacemi, který využívám naplno, díky školení od Pavla Mináře. Dále používám třeba Fakturoid pro fakturaci klientům.

Jakub: CRM máme.

Pavlína: Anabix CRM systém, kde máme celkovou databázi kontaktů.

Jakub: No, a to ti možná vlastně stačí.

Pavlína: A projektový manažer Asanu, abych věděla, co se děje mezi vámi kolegy.

Jakub: Rozumím. Já vím, že ty chodíš do kanceláře velice brzy, teda na můj vkus.

Pavlína: Ano.

Jakub: Zajímalo by mě, jaký je tvůj denní rozvrh? Máš nějak stanovený svůj osobní režim, který ti umožňuje být produktivní?

Pavlína: Ano. Já chodím na sedm, což nikdo z kolegů nechodí. Nejraději jsem v té kanceláři sama, protože si v klidu udělám vše, co potřebuji. Takže si projdu e-maily, vyřeším, co hoří a připravím se na to, až přijdou kolegové. Pak také nachystám kancelář, aby se všichni cítili v pohodě. A potom, co přijdou, tak většinou máme nějakou malou poradu, kdy si řekneme, co na sebe máme a co potřebujeme vyřešit. Během toho ale většinou vznikne dalších tisíc úkolů. Po takové poradě si většinou jedeme každý své úkoly, co je potřeba vyřešit.

Jakub: Ano, ano. Takže se dá říct, že si ráno dáš takovou svatou hodinku.

Pavlína: Někdy i čtyři, tři. (smích)

Jakub: (smích) Aspoň máš čas vyřídit ty potřebné věci a nikdo tě od toho neruší a můžeš se soustředit na důležité záležitosti, aby se věci hnuly kupředu.

Pavlína: Ano, ano. Ráno vždycky vyřeším nejvíc věcí.

Jakub: A co tě vlastně jako vedoucího kanceláře na té práci baví? Jsou nějaké činnosti, které sice patří mezi tvé povinnosti, ale třeba tě naplňují? Cítíš, že to je něco pro tebe? Koneckonců, přihlásila ses k nám na pozici administrativní asistentky, a od té doby ses dostala už trošku dál a asi tě to nějakým způsobem naplňuje. Co z toho tě baví?

Pavlína: Mě baví mít pořádek ve věcech. To je i moje náplň práce, což bylo hodně potřeba, když jsem nastoupila do firmy, protože přede mnou dlouhou dobu nebyla tato pozice obsazena, takže bylo potřeba dát věci dohromady. A teď mě nejvíc baví to, když všechno funguje, když se v té kanceláři sejdeme všichni v pořádku, nic nám nehoří a jsme všichni v klidu. To mě na tom baví nejvíc. Myslím si, že je to i takový malý obrázek toho, že dělám svou práci dobře.

Jakub: Rozumím. A co naopak třeba považuješ za nejnáročnější aktivity? Protože já si nedokážu představit, jak těžké musí být pracovat s různými lidmi. To jsou jako různé nátury, každý pracuje odjinud, každý má jiné pracovní návyky, jinou pracovní náplň. A to jsou jenom kolegové, pak ještě do toho vstupují další strany. A těch aktivit tam musí být nespočet, které jsou poměrně oříškem.

Pavlína: Ano, ale to je spíš práce, co mě baví. Komunikovat s kolegy a řešit věci s každým individuálně. Nejtěžší na mé práci je asi to, když mi zavolá třeba nespokojený klient nebo má s něčím problém a já úplně nevím, jak to vyřešit. To je pak pro mě nejnáročnější, tomu klientovi v klidu odpovědět.

Jakub: Rozumím.

Pavlína: Ale není to tak časté.

Jakub: A já se tě zeptám ještě jinak, abychom trošku zvolnili. Co tvůj volný čas? Ty skončíš v práci a co jdeš pak dělat? Vím, že jste se teď přestěhovali do nového bytečku, to vám teda sebralo asi spoustu času.

Pavlína: Ano. My jsme teď s přítelem asi čtyři měsíce rekonstruovali byt, takže to byla taková hlavní náplň našeho volného času. Ale v létě nejradši jezdím na kole, na výlety a celkově ráda cestuji – jak do zahraničí, tak po Česku. A v zimě s přítelem chodíme na hokej. A celkově mám ráda hory, takže turistika po horách i v zimě.

Jakub: Byli jste teď někde na horách v Česku? Něco, co bys mohla doporučit?

Pavlína: Já mám nejradši Jeseníky. Takže třeba procházka na Praděd je mým oblíbeným výletem.

Jakub: Rozumím. To je fajn. Ty jsi zmínila, že rádi chodíte na hokej. Já prozradím, že tvůj přítel hokej hraje.

Pavlína: Ano, ale jenom rekreačně. Je to jeho velká záliba.

Jakub: A je to i tvoje záliba, jsi fanynka nebo ses k tomu dostala přes něj, tedy že jsi to vlastně svým způsobem od něj chytla?

Pavlína: Já jsem chodila na hokej i předtím, než jsme se spolu seznámili. A v podstatě jsme se seznámili tam, takže je to náš společný koníček.

Jakub: Takže hokej je tvůj osudový sport. No, a ještě bych se rád zeptal na jednu věc, a to je tvůj studijní obor.

Pavlína: Ano.

Jakub: Protože já vím, že ty chodíš na vysokou školu dálkově, což vlastně asi ani jinak nejde. Proč sis zvolila zrovna obor, který studuješ a jaký obor to je, prosím?

Pavlína: Tak, já studuju pedagogiku se zaměřením na ekonomiku. A tenhle obor jsem si vybrala, protože jsem studovala střední školu ekonomickou a hned po škole jsem si hledala práci. Díky tomu, že Optimal Marketing hledal administrativní asistentku, což mi vyšlo, tak jsem se do marketingu dostala náhodou. A svůj obor jsem si vybrala proto, že mě odmala bavila pedagogika, zajímala mě výchova dětí. Ale zase jsem nechtěla úplně opustit své středoškolské studium, takže jsem si vybrala skloubení toho všeho.

Jakub: Rozumím.

Pavlína: A tak jsem se dostala k tomuhle oboru.

Jakub: Osobně si myslím, že k tomu máš předpoklady. Dokážeš si třeba spočítat i to, co budeš dělat v budoucnu? Chtěla bys učit?

Pavlína: No… umím si spočítat spoustu věcí, ale to, co bych chtěla dělat v budoucnu, ještě vůbec nevím. Myslím si, že mě to jednou asi tímhle směrem povede.

Jakub: Rozumím. A ty máš třeba v rodině učitele?

Pavlína: Vůbec nikoho.

Jakub: Takže ses k tomu dostala sama?

Pavlína: Sama. Já jsem v minulosti, ještě když jsem byla menší, jela na tábor jako vedoucí a hodně mě to bavilo. Od té doby se tím směrem ubírám.

Jakub: Takže k tomu máš vztah. A jezdíš třeba jako dobrovolník na tábory? Nebo děláš ještě nějakou instruktorku? Máš takovou zkušenost?

Pavlína: V minulosti ano. Teď jsem od toho trochu upustila, protože mám jiné priority, ale chtěla bych se k tomu zase vrátit.

Jakub: Tak jo. Děkuji, že jsi mi odpověděla na otázky, bylo to moc fajn.

Pavlína: Já děkuji za rozhovor.

Jakub: Děkuji čtenářům, že jste s námi strávili tuhle kratochvíli a věřím, že si najdete čas i na další rozhovor...